Tichý, avšak pronikavý křik minulosti

Jako studenti 4. C a 4. B jsme v předposledním měsíci v roce dostali možnost podívat se do bývalého židovského ghetta Terezín a vstřebat trochu dobové atmosféry. Přespávání přímo v Magdeburských kasárnách, které dříve sloužily jako sídlo židovské samosprávy, lze považovat za samostatný zážitek, ale program byl pro nás přichystán velmi nabitý.

Účastnili jsme se mnoha workshopů, na kterých nám naši průvodci předali základní informace o Terezínu, naučili jsme se rozpoznávat propagandu od propagace nebo jsme se dozvěděli o tom, jak se žilo zamilovaným párům v ghettu. Na programu nechyběla prohlídka celého bývalého ghetta s výborným a velmi obohacujícím výkladem zkušené paní průvodkyně a večerní bloudění podzemním systémem chodeb, ve kterých jsme měli možnost vyzkoušet si, jak se orientovali vojáci již za dob Marie Terezie – jen podle smyslů v úplné tmě. Třešničkou na dortu celé exkurze byla online beseda s pamětnicí paní Michaelou Vidlákovou, kterou jsme všichni obdivovali za její nadhled a optimismus. Exkurzi jsme zakončili prohlídkou Malé pevnosti – bývalé věznice, která nám ještě více přiblížila, jak strašná doba to byla.

Myslím si, že za obě třídy mohu říci, že nás celá exkurze neskutečně obohatila v rámci školních vědomostí, ale přispěla i k uvědomění, jak se nyní, v dnešní době, máme dobře.

Karolína Lukášová, 4. C