Zvonek zazní, světla zhasnou a potom? Potom přichází příběh. V našem případě příběh o Médeji. Tato starořecká antická tragédie o lásce, zradě, nenávisti a pomstě nám byla v Divadle Antonína Dvořáka předána neobyčejně krásným způsobem.
Původně se příběh odehrává ve starověkém paláci, na jevišti si tento fakt ovšem přetvořili do podoby modernějšího hotelu. Takže i když děj byl zachován, postavy chodily v novodobém oblečení a používaly elektřinu nebo vysavač. Třebaže toto dobové zasazení na některé ze začátku působilo rušivě, představení diváka opravdu uchvátilo, a to nejen příběhem nebo kulisami, ale také zpěvy, protože při nich zazněl antický chór, česky i v původní řečtině.
Během hodiny a půl jsme mohli napjatě sledovat, jak může lidská zloba a ukřivděnost změnit děj věcí k nepoznání. Když divadlo potemnělo a opona spadla, nejeden divák byl tak uchvácen, že si myslel, že je teprve přestávka.
Na závěr nutno dodat, že napínavý byl nejen příběh samotný, ale i cesta do Ostravy a zpět díky výluce Českých drah. Žáci 5. A a 1. B, kteří se v úterý 4. března vypravili na večerní představení v doprovodu svých češtinářek, si drama užili od začátku až do konce.